Historie šlechtitelské stanice ve Staré Vsi /dle vzpomínek Ing. Josefa Žáka zpracovala Ing. J. Odstrčilová
Šlechtitelská stanice Stará Ves náležela k jednomu z nejstarších šlechtitelských center u nás. Od svého vzniku do roku 1999 byla průkopníkem šlechtění rostlin a pokroku v rostlinné výrobě. Dne 22. května 1920 byl usnesením Moravského zemského ústavu v Brně zřízen Zemský ústav pro zušlechťování rostlin v Přerově. Jedno z pracovišť bylo ve Staré Vsi na bývalých arcibiskupských pozemcích. V počátcích bylo šlechtění zaměřeno na využívání a zlepšování krajových odrůd, zjišťování a ověřování jejich hospodářsky cenných vlastností. Postupně pak bylo stále více zaváděno generativní křížení a využívání genetických vlastností a jejich kombinačních schopností. Zemský ústav a jeho pracoviště zajišťovaly nejen šlechtitelskou a výzkumnou problematiku, ale byly i centrem zemědělského pokroku.
Na počátku činnosti se stanice zabývaly téměř celým sortimentem zemědělských plodin. Ještě v roce 1935 byly ve šlechtění : obiloviny /ječmen, pšenice, žito, oves, proso, kukuřice/, luskoviny /bob, čočka, lupina, vikev/, pícniny /12 druhů trav, vojtěška, jetel, vičenec, komonice/olejniny /mák, hořčice bílá, sója/, zeleniny /salát, hrách, cibule, rajčata, okurky, fazol, petržel, kapusta/, květiny /jiřiny, mečíky, tulipány aj./ Ve své náplni měly také šlechtění brambor a chmele, z ovoce peckoviny, jádroviny a bobuloviny. Pro volbu Přerovska jako centra šlechtění na Moravě rozhodovala nejen jeho příznivá poloha ve středu Moravy a již získané zkušenosti a znalosti ve šlechtění, ale hlavně příznivá geografická poloha a také výhodné půdní i klimatické podmínky. Rozmanitost půdní základny, která je tvořena jak hlubokými úrodnými půdami rovinného hanáckého typu, tak i půdami typu náhorního, přecházejícího až do chudých degradovaných jílů, umožňovalo pěstování širokého sortimentu hlavních plodin. Zeměpisná poloha vzhledem k větrným podmínkám v průchodu Moravské brány, pak vhodně prověřuje odolnost vytvářených materiálů, zejména u ozimých druhů. V průběhu let 1948 až 1999 prošla šlechtitelská stanice i hospodářský statek různými organizačními změnami, byla začleňována v podnicích s různými názvy s rozdílným stupněm samostatnosti. Od r. 1977 do závěru činnosti patřila do Výzkumného a šlechtitelského ústavu technických plodin a luskovin v Šumperku. Po r. 1990 nešťastně provedená privatizace znamenala konec téměř 70- ti leté historie šlechtění rostlin ve Staré Vsi. Šlechtitelská stanice byla zařazena v rámci kuponové privatizace do Výzkumného ústavu Kroměříž. Po odkoupení akcií americkou firmou bylo postupně zrušeno šlechtění aromatických plodin, květin, luskovin, šlechtění bylo dáno do klidu. V době od založení stanice až do roku 1950 zajišťovali šlechtitelskou činnost ve Staré Vsi vedoucí pracovníci: Ing. Dr. Josef Vajdík /šlechtitel sladovnického ječmene/, Antonín Přikryl /jarní a ozimé pšenice/, Jaroslav Hamerský /vedoucí stanice do r. 1960, laboratoř/, Ing. Michal Puškarjev /hospodářský adjunkt, později vedoucí provozu/. V době 1951 až 1960 došlo k výměně generací šlechtitelů. Dlouholetými šlechtiteli a vedoucími pracovníky byli: Oldřich Hanák /od r. 1944/ šlechtitel okrasných a aromatických rostlin, Ing. Josef Žák /od r. 1949/ vedoucí šlechtitel, vedoucí pracoviště, Ing. Horymír Březina /od r. 1956/ vedoucí Šlechtitelské stanice, Helena Zemánková /od r. 1951/ samostatná šlechtitelka okrasných rostlin, Ing. Jan Hudec /od r. 1961/samostatný šlechtitel.
Vyšlechtěna byla velká řada nových odrůd. Jejich výčet by byl dlouhý, mnoho z nich neslo označení Hanácký nebo Přerovský (pšenice, ječmen, oves, proso, kukuřice, mák, hořčice, bob, vojtěška, jetel, salát, cibule, česnek, fazol, hrách, mrkev, petržel, okurky nakladačky, rajče, mečíky (23 odrůd), jiřina (4 odrůdy). Dále bylo zabezpečováno udržovací šlechtění bobu, koriandru, jednoletých i dvouletých okrasných rostlin.
Milovníci květin si jistě vzpomenou na zajímavé výstavy mečíků, jiřin, aster, hledíků a dalších květin, které se konávaly v šedesátých letech dvacátého století začátkem srpna v prostorách pracoven šlechtitelské stanice, bývaly hojně navštěvovány nejen občany obce, ale i z širokého okolí.